Kritika druhého Vám nic nepřinese, upevňujte vzorce chování pomocí pochvaly

Tak se pojďme zeptat sami sebe, a upřímně, umíme chválit? Každý z nás máme určitě kolem sebe někoho blízkého – partner/partnerka, kamaráda, rodiče, kolegy v práci, takže každého zmíněného můžeme a máme možnost chválit za cokoliv, co pro nás udělá nebo to udělá správně. A proto mi vrtá hlavou otázka, která zní: „Proč namísto chvály kritizujeme?“ 

Pokud totiž začínáme s kritikou, kritizovaný člověk se stáhne do sebe, honí se mu hlavou myšlenky, které mu říkají, že opět něco provedl špatně, pochybuje o sobě a necítí se v naší společnosti dobře. Ale pokud umíme v jakékoliv situaci najít cokoliv, za co můžeme pochválit, nejdříve pochvalme, teprve poté, pokud máme na srdci ještě něco, co chceme dodat, dodejme. Ale začínejme pozitivně. 

Nekritizujte, neodsuzujte ale chvalte. Třeba i rodiče, jakmile vaše dětí zlobí, dáte jim to jasně najevo, dítě dostane za vyučenou následuje nějaký trest. Někdy nemusí ani zlobit, stačí špatné výsledky ve škole, opožděný příchod domů nebo cokoliv jiného. Ale v těchto případech většinou rodiče dětí nešetří potřebnými opatřeními k výchově zlobivého dítěte. Pak ale, v opačné situaci, kdy dítě přinese dobrou známku, nebo se mu povede něco zajímavého či nového, skoro ho nepochválíme a když ano, jen tak letmo, aby se neřeklo. 

A pokud už musíte kritizovat, zkuste to takto – Vašemu příteli máte sdělit, že jeho snaha na Vašem společném projektu k ničemu nevede a že se Vám nelíbí jeho styl práce. Než začnete s touto informací, zkuste nejdříve pochválit to, co pochválit můžete a teprve poté mu sdělte potřebou informaci. Začínejte vždy s upřímnou chválou a uznáním. Vyvarujte se výrazu „ale“, „Petře, cením si toho, že jsi vymyslel spoustu nových inovací, jak náš projekt posunout dále, ale nelíbí se mi Tvůj styl práce, konkrétně, jakým způsobem plníš společné úkoly.“ Jakmile vsunete mezi pochvalu a kritiku slovo ale, zpochybní to původní chválu. Slovo ale nahraďme slovem a, upozorníme tak na chybu nepřímo a tento přístup dokáže utvrdit vzorce chování, které potřebujeme a neraní posluchače. Druhou možností, jak kritizovat efektivně je začínat u sebe, upozorněte nejdříve na vlastní chyby a teprve poté na chyby partnera. „Petře, udělal jsi chybu, že jsi plnění úkolů neprovedl, ale chybami se člověk učí, i já jsem jich udělal spoustu, takže nemám právo kritizovat, ale nemyslíš, že by pro příště bylo vhodné toto…?“ Pokud kritizovaný uslyší, že není jediný, kdo se dopouští chyb, přijme Vaše slova s větší otevřeností. 

I přes toto všechno, kritizujte, když je to opravdu nutné. Kritika nikoho nic nenaučí, už jen proto, že kritizovaný člověk nemá chuť se cokoliv učit, uzavírá se novým věcem. Co ale upevňuje – jednoznačně pochvala. Chvalte za činy, výsledky, nebo i cestu k cíli, i za cenu toho, že se nakonec nezdařil. Upřímnou pochvalu si pamatuje každý. Čin, který mu jí přinesl se snaží opakovat, aby pochvala přišla znovu. 

Napsat komentář