Hotel máma

Posledních pár let se rozmohl trend brát za vděk všechny výhody a možnosti, které nám
nabízí péče našich rodičů, převážně matek a k tomu nezávazně realizovat svou svobodu ve
všech ohledech. Žijí v domě rodičů a nechávají se zaopatřovat. Nenechávají se omezovat, ale
nechávají se obsluhovat. Následkem takového rozmazlování se stávají egoističtí a
bezohlední, jsou zvyklí si ve velké míře prosazovat své nároky a v partnerských vztazích jsou
emocionálně zpustnutí, jelikož postoj rozmazlence se projevuje i do této oblasti. Můžou být
profesně úspěšní, ale velice často vykazují i znaky narcistické poruchy osobnosti.

Maminčin chlapeček – otcova dceruška/ maminčina dceruška – otcův synáček

Každé dítě se v rodině může stát emocionálně závislým. Často se setkáváme s variantou
maminčina dceruška nebo naopak maminčin chlapeček. Dnes se zaměříme na narušený
vztah matka – syn. Příliš těsná mateřská vazba se stává velice určujícím životním problémem
pro dospívající chlapce. Často se v těchto případech muži stávají náhražkou za partnera,
který matce chybí. A co se poté stává? Nedaří se jim vybudovat zdravou mužskou identitu,
kterou do života jednoznačně potřebují. Matky, jež je nechtějí pustit, v nich vyvolávají pocit,
že nejsou skutečně dospělí, i když se budeme bavit o starších jedincích. A tak tito muži
pociťují vnitřní labilitu a dětskost. Ale pozor. Tyto znaky rádi zastírají za přehnanou
sebejistotu, nadřazenost a předváděním své důležitosti. Odpoutání od matky je těžké, až
nemožné, protože si syn připadá zavázaný, odpovědný a milovaný. Tohle matce přeci
nemůže udělat. Byla by raněná a osamělá. Má přeci jen jeho. Někdy ji syn dělá kavalíra nebo
zachránce na cestě životem.

Kde hledat chybu? Převážně na straně rodičů, v tomto případě matky, která měla učit svého
syna samostatnosti. Dopřát mu, aby se stal dospělým. Nenahrazovat chybějícího partnera
synem. Nechat ho, aby se naučil, že život mu párkrát přistaví pod nohy těžké okamžiky, ale je
třeba si jimi projít. Dovolit mu, aby dělal chyby a učil se z nich, aby si zodpovídal za svá
rozhodnutí a hlavně, aby žil. Ne, jen matka, ale i syn je zodpovědný za vývoj této situace. I on
se mohl rozhodnout a osamostatnit se. Odejít a k matce se vracet na návštěvy s květinou
v ruce. Nebyl by takový vztah přeci jen lepší?